Od roku 1896 po dnešní časy

MÍSTOPIS

Naše vesnice leží jihovýchodně pod slavným hradem Kumburk v údolí potoka Ořešky. Roztroušena je po obou k němu se klonících stráních v délce dvou kilometrů. Založena byla v daleké minulosti družinou vladyky Úbislava, jehož tvrz byla na místě dnešních budov bývalé fary a školy. První zmínka o obci Úbislavice je z roku 1347. Po většinu svého dění patřila obec pod panství Kumburské.
Slavný rodák, jazykovědec prof. Jan Gebauer, své rodiště vylíčil takto:
„Údolí Oubislavské je krásné svým položením a dále tím, že nižší jeho část od potoka vzhůru všecka je posázena ovocnými stromy, po obou stranách cesty i potoka jsou řadou baráky, nad nimi zase řadou chalupy a statky, a při každém statku a při každé chalupě je ovocný sad nebo zahrada, a při každém baráku je zahrádka s tolika ovocnými stromky, kolik se jich tam vešlo…  Z jara je stromoví samý květ, v létě a na podzim samé ovoce, když se urodí.“

HISTORIE HASIČSTVA OBCE ÚBISLAVICE

Pod slovem historie si představíme cosi, co se stalo kdysi v pradávných dobách. Zde se však jedná o „pouhých“ 110 let. Přesto však můžeme tvrdit, že se jedná o historii. Jednak, nikdo z nás okamžik založení sboru již nemůže pamatovat, a jednak, za těch „pouhých“ 110 let se velmi změnila společnost, v které žijeme a proměnila se také technika, s níž se hasiči snaží čelit nenasytnému ohni.
Tak, jako i v jiných okolních obcích, tak i v Úbislavicích, přibývalo požárů. To neslo nemalé náklady na obecní pokladnu. Obecními radními v čele se starostou obce p. Josefem Tauchmanem bylo proto podporováno ustavení dobrovolnického spolku hasičského, jenž by nejenom pomáhal při hašení vzniklých požárů, ale včasným a koordinovaným zásahem také snížit škody. Hlavní tíha činnosti sboru se měla také nést ve schopnosti informovat, dohlížet na protipožární zabezpečení, a tím požárům předcházet.
Samotný Sbor hasičský byl založen na shromáždění občanů dne 12. ledna 1896. Jak je zaznamenáno v hasičské kronice:
„Na den 12. ledna roku 1896 byla na třetí hodinu odpolední do místnosti p. Jana Nypla č. 95 (nynější hostinec) svolána ustavující valná hromada spolku dobrovolných hasičů Úbislavice s následujícím programem:
1) Čtení stanov schválených vynesením c.k. místodržitelství ze dne 21.prosince 1895 č. 200.780
2) Volba všech funkcionářů
3) Rozdání legitních lístků
4) Volné návrhy“
Prvním zatímním předsedou spolku byl zvolen p. Josef Cvrček a velitelem Jan Nypl. Podvelitelem byl zvolen p. Josef Pavel. Jednatelem byl p. Josef Cvrček a pokladníkem František Vagenknecht. Členové výboru byli dále Ignác Jůza, Jan Fišera, Václav Glos a Jan Korbelář. Do obecního výboru byl vyslán jako zástupce radní p. Augustin Vunš. Sluší se tyto jména připomenout.
Sbor měl při svém ustavení 35 členů a dva přispívající. Bez vydatné pomoci obecního výboru a zvláště příspěvků jednotlivých občanů, majících na paměti účel spolku, by sbor nemohl činnost započít. V prvé řadě bylo nutno obstarat základní vybavení. První stříkačku zakoupila obec. Tato je do dnešních dob zásluhou umu několika generací členů v činnosti a vždy nám nechá připomenout vůni dob dávno minulých.
Hned dne 21. června 1896 se hasiči účastnili 1. sjezdu hasičské župy v Nové Pace, kam spádově přináleželi.
Všichni hasiči jsou spokojeni, když se hašení požárů pouze nacvičuje a nemusí se prakticky provádět. Toho si však úbislavičtí hasiči moc neužili. Již 27. dubna 1896 pomáhali hasit požár v Radimi. První požár „doma“ absolvovali úbislavičtí 14. května 1897 ve Stavu a další 2. února 1898 rovněž ve Stavu ve mlýně.
Místní hasiči nežili jen pro svůj spolek. Sbor organizoval hlavně veřejná cvičení, některá i před zemským velitelem. Cvičilo se v odbornostech: stříkačníci, lezci, pořadová a prostná se sekyrkami. Na všechna vystoupení se pečlivě připravovali. Vždyť to byla možnost předvést se, blýsknout se precizností provedení. A ne jedenkrát byli naši hasiči oceněni jako nejlépe secvičení. Účastnili se také každoročních sjezdů Novopacké župy. Navštěvovali sousední sbory při okrskových cvičeních a tyto sbory zase přijížděli k nám. Úzce spolupracovali s ostatními spolky ve vsi. Mimo členů výboru, tj. velitele, podvelitele, jednatele, pokladníka a dále četaře lezců a četaře stříkačníků sloužila cca polovina ostatních členů sboru jako stříkačníci a zbylí jako lezci. Dva členové byli ustanoveni jako hornysti.
 V roce 1901 dokoupil sbor 20 m hadic za 47 korun a berlovku za 40 korun. Kupovali se i slavnostní čámary a rozhodování o jejich nákupu bylo dle zápisu v kronice dosti emotivní a zdlouhavé. Služební oblek hasiči pořídili za 6 korun, slavnostní šňůru a náhubek dohromady za 4 koruny.
V roce 1909 dle zápisu v kronice organizoval sbor první ples hasičů. Organizovaly se i přednášky, hlavně na téma hasičstva. V roce 1913 byl ustaven z členstva sboru jednatel Hasičské pojišťovny. V roce 1914 byl pak ustanoven i sborový lékař.
V roce 1912 se postupně počet činných členů snížil na 19. Těsně před válkou se tento počet opět navýšil.  Pak však již přišla válečná léta. Válečné vřavy se osobně nedobrovolně účastnilo 19 členů sboru a několik jich položilo i život. To představovalo vážné oslabení práce sboru, ten však, na rozdíl od jiných sborů, neustal. Ba co víc, v této těžké době hasiči posílali příspěvky na Červený kříž.
30. září 1915 zemřel první starosta a velitel sboru p. František Vagenknecht. U sboru pracoval do posledních dní svého života. Starostem a velitelem byl 18 let.
Aby místní sbor hasičstva nezanikl, vyzval v roce 1916 starosta obce na pokyn c.k. hejtmanství „všechny zbývající síly mužské v obci“, aby se přihlásili za členy sboru. Celkem se přihlásilo 8 převážně mladíků.
Další řádná valná hromada sboru spojená se zvolením nového výboru se konala po válce dne 1. ledna 1919. Bylo přijato dalších 6 nových členů a sbor čítal 29 členů. V roce 1919 se také znovu konal hasičský ples, jehož konání bylo v průběhu válečných let z pochopitelných důvodů přerušeno.
V poválečných časech se sbor zaměřoval hlavně na obnovení akceschopnosti sboru. Byla obnovena cvičení.
V roce 1921členové sboru oslavovali 25. let trvání sboru. Oslavy se konaly 19.června 1921. Jubileum bylo připomenuto průvodem, samostatným veřejným cvičením, koncertem hudby p. Šormy a různými zábavami. Na shromáždění promluvil starosta obce p. Jan Mádle. Oslav se účastnily okolní sbory ze Dřevěnic, Chotče, Nové Paky, Stavu a Syřenova. Poděkováno bylo členům, jenž pracovali u sboru po celých 25 let, p.Aloisu Tauchmanovi, p. Františku Kociánovi, Josefu Suchardovi a p. Janu Kracíkovi. Na obecní náklady bylo opraveno hasičské skladiště, samotní hasiči přispěli částkou 700,- Kč.
V tomto roce byl také vznesen záměr po vzoru jiných obcí založit při sboru ženský odbor. Na uskutečnění však došlo až 16.března 1924. Přihlásilo se celkem 24 členek. Náčelnicí byla zvolena Lidmila Kaucová a zástupkyní Anna Vitvarová.
Za účelem přiblížení hasičského spolku občanům a posílení sborové pokladny se také začalo uvažovat o možnosti sehrát divadelní představení. První představení s názvem: „Pro čest hasičskou“ bylo sehráno 21. dubna 1924. Toto se uskutečnilo u příležitosti ocenění členů pracujících déle, než 25 let u sboru (p. Antonín kužel, p. Josef Typlt, p. Alois Tauchman, p. František Kocián, p. Josef Sucharda, p. František Kracík a p. Josef Samler. Celkem pak bylo v následujících 18-ti letech sehráno 14 divadelních představení. Výtěžek z představení uskutečněných v roce 1925 byl poskytnut ve prospěch postavení pomníku padlým ve světové válce – odhalen byl 15. května t.r.
Pro udržení financí v pokladně sboru poskytovali hasiči svému sboru i dary z vlastních úspor. Stávalo se také, že odkazovali určité částky sboru ve své poslední vůli.
V roce 1923 se účastnili členové sboru 1. Sjezdu dobrovolných hasičů československých v Praze, kde se i účastnili veřejného cvičení.
Hasiči se zdokonalovali také ve zdravovědě. Sborový lékař se účastnil samaritánského kurzu v Nové Pace a u sboru začala pracovat samaritánská družina. Členové této družiny za dobu její činnosti pomohli nesčetnému počtu občanů zdaleka ne jen při požárech. Sbor v té době čítal 30 mužů a 24 žen.
Roku 1925 byl zaveden do obce elektrický proud. Pro hasiče a zejména podle tehdejšího názvosloví – řidiče proudu – přibyla další povinnost a větší opatrnost při hašení. V tomto roce byla také zakoupena druhá berlovka, leč bylo uznáno, že jedna berlovka je pro tak velkou obec málo.
Dne 28.května 1928 se sbor účastnil slavnostního průvodu při slavnosti obnovení pamětní desky prof. Jana Gebauera na jeho rodném domě č.p. 18 v Úbislavicích. Při vlastním odhalení zabezpečoval sbor pohoštění.
Od počátku třicátých let uvažovali úbislavičtí hasiči o zmotorizování stávající stříkačky. Naštěstí se ale, naštěstí pro budoucí generace, rozhodli z důvodu vysoké ceny přestavby pro nákup nové. Stará ruční stříkačka je stále fungujícím skvostem našeho sboru. 18. září 1937 přivezl osobně z  Prahy inženýr Ebrt motorovou stříkačku. Seznámil celý sbor s její činností a výhodami. Stroj stál 26.500,- Kč, splátky byly rozvrženy do tří let. Potřebná částka byla zapůjčena v záložně v Kampeličce v Úbislavicích. Se splácením úroků z dluhu pomohli všichni nájemci honiteb v k.ú. Úbislavice, což činilo 1000,- Kč ročně, které věnovali sboru. 4.500,- Kč byl příspěvek od zemského výboru. Ke stříkačce byly zakoupeny v Lomnici také hadice. Původnímu záměru zakoupit stříkačku již v roce 1936 zabránily škody na polích, lukách i staveních vyvstalé po průtrži mračen, krupobití a následné povodni 26.května 1936, při jejichž odstraňování byli hasiči také velmi nápomocni.
V roce 1931 byla založena po delším váhání jinošská skupina, aby bylo vychováno mladé členstvo pro další život sboru.
Hospodářská krize počátku třicátých let nedolehla jen na jednotlivé občany, ale také přímo na sbory hasičstva. Jednak nebyly peníze na činnost sboru, ale „své“ přidala i neuvážená stavba Hasičského domu v Praze, která navýšila dluhy Zemské ústřední hasičské jednoty až na svou dobu závratných 16 mil. Kč. Proti stavbě Hasičského domu přitom již předem mnoho místních spolků vystupovalo. Pobouření hasičů dosáhlo vrcholu, když se dozvěděli, že dluhy by měli uhradit ze svého. Usneseno bylo pouze zaslat za každého člena sboru a župy po 1 Kč. Situace stála funkci župního starostu br. Těšínského. Na mimořádné Valné hromadě Č.Z.H.J. v Praze se hlasovalo pro konkurz celé ústřední jednoty.
V této době byl členský příspěvek okresní župě za jednoho člena 5 Kč a navíc každý sbor odváděl 10 Kč ročně na zvláštní výdaje.
Dne 6.března 1935 v předvečer 85. narozenin p. presidenta T.G. Masaryka vzplálo po celé republice na 10 tis. ohňů podpálených hasičskými spolky, aby tak byla projevena úcta a oddanost p. presidentu. Úbislavičtí hasiči pálili oheň „na Skalce“. Přitom držel přednášku p. řídící učitel Fr. Bubák a zazněla národní hymna. Slavnosti se účastnilo 110 osob.
Na konci 30-tých let bylo pro oživení práce sboru a neplacení zbytečných členských poplatků přistupováno po upozornění i k vyloučení nečinných členů. Na konci roku 1938 tak sbor čítal 30 činných a 24 přispívajících členů.
V období před Mnichovským diktátem 30.9.1938 bylo dobrovolné hasičstvo plně začleněno do příprav obrany státu. Sedm členů úbislavického sboru rukovalo při mobilizaci. O to větší ránu „Mnichov“ pro hasiče představoval. Převažovaly však hlasy k utužení pospolitosti hasičstva a ve víru v lepší budoucnost.
Na jaře 1939 byly povinně schváleny nové stanovy dobrovolného hasičstva, které m.j. kladli za povinnost ustanovit kandidátky na volbu nových činovníků sboru. U našeho sboru byli navrženi převážně mladí členové. Mnoho navržených však za dané situace nechtělo funkce přijmout a tak se volby v roce 1940 opakovaly.
Po okupaci v březnu roku 1939 byl veškerý kapitál sboru uložený v záložně „Kampeličce“ v Úbislavicích odepsán na dluh za novou motorovou stříkačku. Proti neutěšeným poměrům válečným se hasiči rozhodli v lednu r. 1940 bojovat opětným pořádáním plesu, tak, aby sdružili občanstvo. Nakonec však stejně pod vlivem válečných událostí došlo k utlumení činnosti sboru a od počátku roku 1941 do konce válečných let nenajdeme v kronice jediný záznam. Sbor však nikdy nepřestal žít.
Ihned po válce se konaly doplňovací volby činovníků. Obnovena také byla funkce vzdělavatele, jenž zastával p. František Bubák. Bylo třeba přesvědčit k práci u sboru hlavně mladé spoluobčany. Bylo rozhodnuto o ušití nových uniforem pro cvičící družstvo. To bylo zadáno místnímu krejčímu p. Tulkovi.
1.září 1946 slavil sbor slavnostním průvodem a slavností s projevy a hymnou 50 let trvání sboru. Zasloužilým členům sboru br. Janu Kracíkovi, Františku Kociánovi a Antonínu Kuželovi byly předány čestné diplomy.
Na počátku roku 1947 sbor čítal 28 činných a 25 přispívajících členů.
9.prosince 1947 zasedl na místní obec po dlouhých 15-ti letech opět Červený kohout. Tentokrát v hospodářství p. Vladislava Jíny. To přimělo hasiče k opětovnému zlepšování své připravenosti. Tuto úlohu jim zjednodušila obec tím, že se v letech 1947 – 1948 postavil ve vsi vodovod, na jehož úsecích byly instalovány také hydranty pro možnost využití k  hašení. K samotné stavbě samozřejmě nemalou měrou přispěli i hasiči.
V roce 1950 bylo po vsi instalováno veřejné osvětlení. Zároveň byla zavedena elektřina i do hasičské zbrojnice.
V následujícím roce se již začíná vláda KSČ dotýkat i činovníků sboru hasičů. Všichni prošli kompletními prověrkami. Při volbě nového výboru bylo ustanoveno několik funkcí poplatných své době. V následujících letech se každý rok obměňovalo složení výboru sboru.
Pro vylepšení stavu hasičské pokladny začali hasiči sbírat po obci staré železo.
Stav výzbroje sboru v roce 1952 byl následující:
Dvoukolová motorová stříkačka P/297-35-40 HP z roku 1937, čtyřkolová ruční stříkačka z roku 1895, dvě berlovky, čtyři hákové žebříky, dva háky trhací, čtyři pláskače jisker, šest proudnic, osm savic č.10, 6m savic č.6, 460 m různých druhů hadic, obleky, opasky a přílby pro cca 30 členů, několik svítilen a další drobné nářadí. Hasiči začali uvažovat z důvodu nevyhovujících prostor pro uskladnění hlavně motorové stříkačky o stavbě nové hasičské zbrojnice.
Od roku 1953 samaritánskou činnost sboru hasičů převzal Červený kříž. Funkce však byla u sboru uchována.
V následujících letech se postupně prohluboval opětovný útlum v činnosti sboru. Počet členstva postupně klesal až na 25. Činnost sboru se omezovala povětšinu jen na kontrolu elektrických rozvodů a komínů po obci, promítání filmů o požární prevenci. Téměř se necvičilo a plesy se rovněž nekonaly. Jejich konání bylo obnoveno až v roce 1961. V roce 1956 bylo ku sboru konečně získáno 8 nových členů. Život sboru se však stále neprobouzel a navíc v roce 1957 klesla hasičská pokladna „na nulu“. Útlum vrcholil v letech 1958 až 63 při násilné kolektivizaci obce. Převážnou většinu sboru totiž tvořili samostatně hospodařící rolníci, kteří tím, že přišli o majetek, přestali mít o práci ve sboru zájem. Veškerý život se odvíjí od neustálé přípravy a opětovného odkládání stavby hasičské zbrojnice. Členové sboru se brigádnicky účastnili výstavby kravína JZD a v roce 1962 při GO místní školy.
V roce 1963 jsme získali nový stroj DS 16. V roce 1965 pak sbor působící ve střediskové obci dostává od armády nákladní automobil T – 805, který byl svépomocí přestavěn na hasičský automobil. Pod sedačkami jsou úložné prostory pro hadice a všechen potřebný materiál. Tento automobil i přes zájem získat cisternu a oprávněné výtky k jeho provozním nárokům slouží u sboru dodnes. Je to také již kus historie. V roce 1965 se v důsledku změny pracovních uniforem zakoupilo 10 nových pracovních uniforem. Pořídily se rovněž nové opasky a přilby. Ty původní z roku 1896 byly již většinou poškozené a k nepotřebě.
Od počátku 60-tých let byla hasičská technika a výstroj skladována po různých místech v obci. Stará hasičská zbrojnice nebyla téměř použitelná. Roku 1966 byly do našeho okrsku sdružujícího Zboží, Úbislavice, Stav, Štěpanice, Českou Proseč začleněny také Brdo a Krsmol. Jelikož byl způsob vyhlašování nevyhovující a mnohdy se zpožděním, byla zřízena požární poplachové sirény umístěné v areálu JZD. V listopadu 1979 pak byla z důvodu dostupnosti umístěna na dílnu JZD, kde se nachází doposud.
V letech 1966 až 70 konečně dochází na uskutečnění patnáct let trvajícího snu, stavbu nové hasičské zbrojnice tak, jak ji známe doposud.  Za zbrojnicí byl zřízen dřevěný sušák na hadice. Z velké části byla postavena stavební skupinou JZD, ale také velkým počtem brigádnických hodin členů sboru a všech občanů. V tomto období také přichází ke sboru nová generace členů, která opět udržovala činnost sboru na odpovídající úrovni. Pro představu o významnosti letošního výročí trvání sboru dlužno připomenout, že se jedná o generaci dnešních zasloužilých členů našeho sboru.
Od roku 1970 do současnosti je sbor zařazen do okrsku č.13.
V roce 1971 slavil úbislavický sbor 75 let od založení. Tato oslava byla učiněna slavnostní výroční členskou schůzi (valnou hromadu) dne 11.prosince. Slavnost byla spojena se slavnostním otevřením hasičské zbrojnice. Přitom se Na tuto byly pozvány i okolní sbory. Za 50 let nepřetržité práce u sboru byli odměněni p. Alois Tauchman, p. Josef Vrbata a p. Josef Pavel. Těmto předány plakety. Dále byli odměněni p. Josef Knap st., p. Josef Pavlíček, p. Alois Chrtek, p. Josef Zajíc st., p. Josef Hraba st.a p. Josef Horáček. Dodatečně byl pak o rok později odměněn i p. Hynek Knap. Za práci při výstavbě zbrojnice byli odměněni p. Vladislav Jína a p. Hynek Knap.
V roce 1973 zakoupil sbor 15 nových vycházkových stejnokrojů. Tyto se postupně dědí na mladší a mladší generace doposud. Peníze získali členové sboru sběrem železného šrotu.
Hasiči organizovali i zájezdy za kulturou do prahy. Při jednom takovém navštívili v roce 1974 Hudební divadlo Karlín a Lucernu. Zájezdy se ještě opakovali v roce 1976, 1980 a 1981.
V roce 1974 byli věrnostními medailemi za dlouhodobou činnost u sboru odměněni: p. František Vagenknecht, p. Josef Zajíc st., p. Josef Knap 13 a František Gebauer.
U zbrojnice se upravila zádrž na vodu na potoku Ořeška, aby v případě požáru bylo odkud čerpat vodu. Plánovalo se i budování dalších zdrží, ale došlo jen na tu u hřiště v Úbislavicích. V roce 1976 se stávající okrsek rozšířil ještě o sbory Ústí u Staré Paky, Roškopov, Stará Paka, Karlov. Při průtrži mračen v létě roku 1978 pomáhali členové sboru občanům s odstraňováním škod.
V roce 1979 pak sbor získává novou stříkačku PPS 12 a stroj DS 16 je převeden ke sboru v České Proseči.
Od počátku 80-tých let se uvažuje o znovuustavení ženského družstva u sboru a angažování mládeže pro ustanovení samostatného družstva. Ženské družstvo sestavené z 10 převážně z mladých děvčat bylo nakonec úspěšně sestaveno v dubnu roku 1989. Nebyly zde pouze úbislavická děvčata, ale byly našimi členkami a družstvo vystupovalo pod hlavičkou našeho sboru. Náčelnicí zvolena pí Petra Šinkmanová. Od té doby ženy pracují u sboru doposud.
Pravidlem se stali návštěvy členů sboru starších 70-ti let při příležitosti oslav jejich životních jubileí. Každému členu vždy předán malý dárek. Členové sboru se také podíleli formou hlídek na organizacích automobilových závodů „Železná Rallye“.
Před okrskovou soutěží v roce 1986 postavily členové sboru ve spolupráci s dílnou JZD a členy Sokola na hřišti stánek pro občerstvení. Samotná okrsková soutěž pak byla pojmuta jako oslavy 90 let trvání sboru. Nástup 15-ti zúčastněných družstev byl u hřbitova a poté se průvodem přešlo na hřiště. V soutěžním klání se naše družstvo snažilo důstojně oslavit výročí. Z přemíry snahy však pramenily chyby a výsledek byl nelichotivý.
V tomto roce se také ve spolupráci se Sokolem dostavovaly kabiny na úbislavickém hřišti. Z důvodu průměrného věku členů sboru 52,1 roku se rozhodlo o náboru novách členů. V následujícím roce 1987 přišlo ke sboru celkem 5 mladých členů. Další bili přijati v roce 1989 společně s ustavením družstva žen.
V roce 1988 byla hasičská siréna přimontována i na vůz T-805. Hasiči také po dlouhé době zasahovali u požáru lesa ve Stavu „V Hodišovách“. Jednalo se o zahoření z nedostatečně uhašeného ohniště. Naštěstí byl na místě požáru řídký porost.
Od založení sboru do konce 80-tých let 19.století do kroniky vždy jednatel sboru. Od 50-tých let se však z kroniky postupně stává spíše evidence zápisů z výborových a výročních schůzí. Proto byla v roce 1988 ustavena také funkce kronikáře.
Dne 4.srpna 1989 se náš sbor spolu s okolními dobrovolnými sbory účastnil hašení seníku JZD v Úbislavicích. Nejprve členové zajišťovali prvotní zásah. Oheň se však rychle rozšířil a i profesionálním hasičům z Jičína a Nové Paky nezbylo, než jen hasit. Podařilo se však zamezit rozšíření požáru na sousední kravín a sklad slámy. Naši hasiči pak celou noc dělali dohled nad požářištěm.
Od r. 1991 soutěžily v našem okrsku pouze sbory Stavu, Úbislavic, Zboží a Štěpanic – České Proseče. Stalo se tak po rozepřích vzniklých na několika předchozích cvičeních. V tomto roce se také sbor stává zakoupením dvou akcií akcionářem nově založené Hasičské vzájemné pojišťovny. Tím je každý člen sboru pojištěn proti úrazu při jakékoli činnosti spojené s činností sboru.
V říjnu r. 1993 bylo gratulováno nejstaršímu členu sboru a také celých Úbislavic p. Josefu Tulkovi. Ten se 23.října dožil úctyhodných 100 let. V roce 1994 bylo opět po delší době zprovozněno vozidlo T-805. Členové sboru se v letech 1994 – 95 účastnili brigádnicky na obnově hřbitovní zdi u místního kostela „ Narození Panny Marie“.
Vletech 1995 – 96 byla ve spojitosti s blížícími se oslavami 100 let činnosti sboru opravena stará ruční stříkačka z roku 1896. Bylo upraveno prostranství v okolí hasičské zbrojnice a na zbrojnici umístěn nápis. Ke stému výročí sboru byl zhotoven taktéž prapor SDH. V roce 1996 měl sbor celkem 57 členů, 45 mužů a 12 žen.
18. května 1996 nastal slavnostní den – den oslav 100-tého výročí založení sboru. Nejprve se na cestu vydal slavnostní průvod ze stavské křižovatky na hřiště v Úbislavicích v čele s opravenou koňmo taženou ruční stříkačkou. Po příchodu na hřiště, slavnostním nástupu zúčastněných 10-ti sborů a projevech započalo odpoledne, v kterém měli diváci neopakovatelnou možnost shlédnout, jak se hasilo za C.K. mocnářství, až po současnou techniku. Týden po oslavách 25.5. se konala v sále hostince v Úbislavicích slavnostní schůze. Byla připomenuta činnost sboru po uplynulých 100 let, odměněni nejstarší členové sboru p. Josef Hraba st., Josef Knap st., Josef Pavlíček a Václav Brádle. Byli odměněni i další včetně ženského družstva.
Následující rok 1997 byl bohužel bohatý na požáry i povodně. První požár vznikl v červnu v rekr. domě p. Růžičky v Úbislavicích, 3. srpna po zásahu bleskem shořela stodola p. Stanislava Brendla v Chaloupkách ve Zboží, a poté ještě došlo k zahoření na dvou skládkách. Smutné události při přírodní katastrofě – povodních na Moravě a Jižní části východních Čech – přiměli hasiče sboru věnovat na konto obětí povodní částku 50,- Kč za každého člena okrsku.
V červenci 1998 se pak konaly I. celostátní hasičské slavnosti v Litoměřicích. Náš sbor se jich sice neúčastnil, ale na ústředním plakátu slavností se objevila naše koňka, to byla velká čest pro náš sbor a zároveň ohodnocení práce při jejich údržbě.
V roce 2000 byly pro náš sbor obcí zakoupeny nové moderní pracovní uniformy. V červenci tohoto roku se členové také účastnili na zajišťování pořadatelské služby při ME v autokrosu ve Štikovské rokli v Nové Pace.
Od 7. do 9. září 2001 se v Litoměřicích konaly II. celorepublikové hasičské slavnosti. Úbislavický sbor sice nejprve uvažoval o účasti po celé tři dny i s koňskou stříkačkou. Nakonec finance i čas rozhodly o naší účasti pouze 8.9. Účastnili jsme se spolu s ostatními členy okrsku. Do slavnostního průvodu jsme vyrazili s praporem a sekyrkami. Sbor zde zakoupil knihu „Almanach všech historických stříkaček v českých zemích a na Moravě“, kde je vyobrazena i ruční koňská stříkačka sboru
22.9.2001 vyjela naše koňská stříkačka k ukázkovému zásahu při Sjezdu rodáků v České Proseči. Obecní úřad také dovybavil sbor dalšími 6 novými pracovními uniformami a též uniformami pro družstvo žen.
Dne 24.5.2002 se členové sboru účastnili společně se zástupci sboru Štěpanic – České proseče v Roztokách u Jilemnice pokusu o ustavení rekordu v dálkové dopravě vody nemotorovými stříkačkami. Pokus se zdařil. Akce se účastnili sbory z celé republiky a k vidění bylo mnoho krásných strojů.
V srpnu tohoto roku bohužel opět ukázala voda, pomocník hasičů, svou odvrácenou tvář. Povodně udeřily hlavně v povodí Vltavy. Mnoho členů sboru se spolu s ostatními občany opět připojili ke sbírce organizované obcí.
V květnu 2004 jsme se i s technikou účastnili oslav 100 let trvání sousedního sboru ve Zboží a v červnu pak slavnostní schůze u příležitosti oslav rovněž 100 let sboru na Stavě. 18.9. se pak úbislavičtí hasiči společně se Zbožáky účastnili akce Kumburské svítání na zřícenině hradu Kumburk pořádané Sdružením pro záchranu hradu Kumburk. Součástí programu bylo i taktické cvičení hasičských sborů zaměřené na dálkovou dopravu vody až na samý vrchol 642 m nad mořem položené zříceniny. Celkem bylo napojeno 560 m hadic „B“, překonáno 115 m převýšení a dopravováno 400 l vody za minutu pomocí čtyř strojů PS 12. Mimo našich dvou sborů se účastnily ještě čtyři sbory z Libereckého kraje.
V květnu 2005 jsme se účastnili s naším praporem v průvodu u příležitosti oslav 130 let trvání sboru v Nové Pace a 30 let trvání profesionálních packých hasičů. V červnu tohoto roku jsme pak spolu s okolními sbory pomáhali v Roztokách u Jilemnice překonat tři roky starý rekord v dálkové dopravě vody nemotorovými hasičskými stříkačkami. Rekord byl úspěšně překonán. 9.7.2005 jsme pak přijali pozvání účastnit se s naší koňskou stříkačkou na oslavách 80 let trvání sboru Štěpanice – Česká Proseč. Při této příležitosti byl spolu s novým praporem hostitelského sboru vysvěcen za účasti hradeckého arcibiskupa Karla Otčenáška a packého P. probošta Exnera i prapor našeho sboru. 10.září  pak úspěšně započala nová tradice. Celkem 8 družstev včetně dvou našich se účastnilo naším sborem pořádané dvoukolové noční hasičské soutěže v požárním útoku. Naši se sice umístili „až“ na třetím a šestém místě, ale celkový ohlas akce byl velký. 

ZÁVĚR

Hasiči po celou dobu svého působení dokazovali, že jejich spolek není jen formální organizací, ale jejich poslání je odůvodněné. Vždy byl a je aktivní společenskou organizací, která se podílí na společenském životě v obci. Vždy bylo dbáno na preventivní opatření a zajištění požární bezpečnosti. V případě propuknutí požárů dokázali hasiči pokaždé obětavě a účinně zasáhnout. Aby tomu tak vždy bylo, musí věnovat část svého volného času přípravě a získávání odborných znalostí. Mají do péče svěřenou hasičskou výzbroj a výstroj, kterou udržují v provozuschopném stavu a doplňují o modernější prostředky. Nacvičují požární zásahy a účastní se soutěží. To vše vyžaduje, aby byl člověk pro věc zapálený. A takoví hasiči se vždy našli. Museli sice někdy překonávat liknavost a malou aktivitu některých svých kolegů, nezájem o výcvik a nepochopení. Vždy se ale podařilo přesvědčit o nezbytnosti a potřebě připraveného družstva a provozuschopné techniky.
Spolková pokladna nebyla nikdy dosti plná. Hledali se zdroje, jak ji posílit. Proto se pořádali hasičské bály, sehrálo se mnoho divadelních představení, pořádali se věnečky, apod. Všemi těmito akcemi se také utužovala pospolitost sboru. Bylo to jistě i osobami zvolenými do výboru. Byli to vždy ve vsi uznávaní a věci hasičské znalí lidé. Připomeňme si alespoň některé: p. František Vagenknecht pracoval ve výboru  18 let, p. Josef Typlt 32 let, p. Josef Pavel 26 let, p. Antonín Kužel 25 let, p. Alois Tauchman 25 let, p. Josef Vrbata 23 let, p. Josef Pavlíček 25 let, p. Josef Hraba st. 38 let, a mohli bychom jmenovat dále. Z dnešních dob připomeňme p. Josefa Bergra  23 let, Josefa Jiráska 33 let, Adolfa Sachra, Josef Hrabu ml., Jiřího Brádleho, atd.
Nejdéle činným členem sboru byl p. Josef Knap „cestář“, Úbislavice 13, jenž byl aktivním členem sboru plných neuvěřitelných 78 let, od roku 1924 do roku 2002. Již v roce 1932 byl náčelníkem lezců. V současnosti je nejdéle činným členem sboru p. Vladislav Jína, jenž je organizován již 65 let.
Dále jmenujme současné mnohaleté členy sboru: p. Josef Bergr, p. Josef Hraba, p. Josef Jirásko, p. Adolf Sacher, p. Josef Tauchman č. 68, p. František Typlt, p. Josef Zajíc, p. Zdeněk Vít.
V poslední době se činnost sboru odvíjí hlavně od pořádání hasičského plesu, sběru železného šrotu po obci, konání okrskového cvičení, pořádání námětových cvičení, péče o techniku, účastí na hasičských slavnostech a od loňského roku i již zmíněné nové úspěšné akce – noční hasičské soutěže. Jelikož je, jak to na malé obci bývá, mnoho hasičů zároveň i členy Tělocvičné jednoty Sokol, prolíná se práce hasičů i zde. Několik našich členů pravidelně daruje krev. Jsou mezi námi zastupitelé obce včetně starosty.
Červený kohout byl na nás hasiče v posledních letech naštěstí velmi milosrdný. Poslední velký požár byl 3. července 1997, kdy shořela stodola p. Stanislava Brendla v Chaloupkách ve Zboží. 
V současnosti má sbor celkem 41 mužů a 8 žen. Je to sice určitá stagnace v posledních letech, přesto se však v dlouhodobém pohledu jedná o velký počet členstva. Bude však zapotřebí, aby všichni byli členy aktivními.
Dobrovolní hasiči se v současnosti nemohou rovnat výstrojí a výzbrojí profesionálním hasičským sborům a jejich akceschopnost je tudíž tímto omezena. Jsme si však jisti, že opodstatnění své činnosti stále bez výhrad mají. V mnohých obcích plní jako jediní funkci stmelujícího prvku občanů, jsou nositeli tradic našich předků, a hlavně, tvoří podpůrný prvek pro profesionály při vlastních požárech i následných dohledech nad požářištěm. Stále také platí, že včasný zásah může zabránit velkým škodám. To se také v nedávné minulosti u některých menších požárů potvrdilo.
Přejme jim proto hodně zdaru a úsilí v jejich obětavé práci.

Přehled činovníků sboru

Přehled divadelních her sehraných členy sboru v meziválečném období

Přehled požárů a přírodních pohrom, kde zasahoval sbor Úbislavice